THOMAS MANN
THOMAS MANN (1875 - 1955)
SMRT V BENÁTKÁCH (1913)
PRÓZA A DRAMA VE SVĚT. LIT. V PŘEDVÁLEČNÉM, VÁLEČNÉM A MEZIVÁLEČNÉM OBDOBÍ
HISTORICKÝ KONTEXT:
1914 – 1918: 1. světová válka
1917: Velká říjnová revoluce v Rusku
Konjunktura
1929 – 1933 světová hospodářská krize
30. léta: nástup fašismu v Německu
1926 – 1939: španělská občanská válka
1939 – 1945: 2. světová válka
Nové uspořádání světa
Světová lit. 1. pol. 20. stol byla tematicky i žánrově velmi pestrá. Řadu podnětů k tvorbě přinesly přírodní a společenské vědy (hlibinná psychologie, teorie relativity). Do poředí zíjmu spisovatelů se dostala existenciální problematika, zmizela tabu a tradiční typ vyprávění (chybí vševědoucí vypravěč, tradiční realismus je konfrontován s destruktivními metodami). Experimentuje se s jazykem i formou (fragmentárnost, prolívání významových rovin, subjektivní vnímání času; podtext předpokládá spolupráci čtenáře).
Z uměleckých směrů, které vznikly na počátku 20. stol. ve výtvarném umění a literatuře, se stále uplatňovaly např. naturalismus, symbolismus, unanimismus (lidé, rostliny i věci mají jednu společnou duši) a existencialismus (bytí člověka ve světě je pojato úzkost, strach, osamocení a nejistota).
Naturalismus (z latinského natura, příroda) je umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu (alespoň takovou, jaká je v očích naturalistů). Vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu. Snaží se dokázat, že člověk je tvor, který je řízen společností. Cílem je obnažit člověka ve fyziologické podstatě (jako bytost řídící se pudy – ne mozkem).Naturalismus souvisí s determinismem. Ten vylučuje úlohu vůle, nebo výchovy člověka na svůj osud. Člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnosmi ( jsou dědičné).
Naturalistické romány se vyznačují odlidštěním. Autor nevstupuje ani nezasahuje do děje. Nechává vyvíjet události přesně tak, jak by se přirozeně udály.
Symbolismus
- nepřímí náznak srozumitelný na základě podobnosti, příbuznosti či vnitřní souvislosti - tajemnost života, nejniternější prožitek či stav duše lze vyvolat prostřednictvím znaků
- skutečnost má být sugerována, ne racionálně pojmenována - předpokládá se čtenářova aktivní spolupráce
- mnohoznačnost
- vnější svět je pouze látkou uměleckého podobenství
- sblížení poezie s hudbou, cesta ke vzniku volného verše
autoři: Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Stephane Mallarmé
Novela největšího německého prozaika 20. stol., nositele Nobelovy ceny (1929). Proslavil se jako pětadvacetiletý svým prvním, čtenářsky nejúspěšnějším románem BUDDENBROOKOVI (1901), kronikou o úpadku staré měšťanské rodiny. Po pracích středního rozsahu, k nimž náleží i SMRT V BENÁTKÁCH, následoval dvoudílný román KOUZELNÝ PRACH (1924), hlubinná analýza stavu evropského myšlení na prahu 1. svět v. Varováním před hypnituckou silou fašismu je alegorizující nevole MARIO A KOUZELNÍK (1930). V emigraci dokončil své nejrozsáhlejší dílo, biblickou tetralogii JOSEF A BRATŘÍ JEHO (1933 - 1943). Vrcholem Mannova veletristického díla je filosofický román DOKTOR FAUSTUS (1947), v němž se snažil dobrat podstaty německé tragédie. Na trdici pikareskního románu navázal svou jedinou humoristickou prózu ZPOVĚĎ HOCHŠTAPLERA FELIXE KRULLA (1954).
CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA:
Novela tematizuje některé ze základních otázek Mannovy tvorby, jako je polarita života a umění, rozumu a citu, blízkosti krásy a smrti. Umělecká problematika je zde zpřítomňována prostřednictvím hlavního hrdiny, slavného a úspěšného spisovatele.
POSTAVY:
Spisovatel Gustav Aschenbach je navzdory své úspěšnosti a společenské solidnosti osamělým, vnitřně nespokojeným člověkem. Právě ona solidnost, prozařovaná zdánlivou jistotou rozumu, se tváří v tvář Tadziovi rozpadá v trosky. Na začátku příběhu se objevuje postava zestárlého flamendra, která některými svými rysy (např. nabarvenými vlasy) jakoby předjímá pozdější Aschenbachův vývoj.
DĚJ A KOMPOZICE:
Gustav Aschenbach, jehož společenskou prestiž prozrazuje získaným šlechtický přídomek ,,von", přijíždí koncem jara a začátkem léta do Benátek. V hotelu, kde je ubytován, poznává asi čtrnáctiletého polského chlapce Tadzia. Chlapcova neobyčejná krása, jeho medové kadeře, rovný noc a rozkošné rty Aschenbacha zaujmou natolik, že zcela propadne jejich kouzlu. V Benátkách mezitím propukne záhadná epidemie, o níž se však zprvu nelze dozvědět nic bližšího. Hotelový personál buďto mlčí, nebo celou věc bagatelizuje. V anglické cestovní kanceláři hlavní hrdina teprve zjišťuje, že město zachvátila nebezpečná nákaza indické cholery. Novela končí obrazem, kdy unavený Aschenbach sedí v křesle na pláži, pozoruje krásného Tadzia a v tom náhle umírá. Vyprávění, které není graficky členěno do menších segmentů, se nesoustředí na rozvíjení dramatické zápletky či odhalování překvapivých momentů. Aschenbachova smrt sice přichází nečekaně, ale je už předem signalizována řadou motivů, nejviditelněji názvem díla.
JAZYK A STYL:
Příběh je vyprávěn vypravěčem ve 3. os. j. č., jehož prostřednictvím nahlížíme do Aschenbachova nitra: do jeho dojmů, citů a úvah. Tam, kde se setkáváme s nepřerušovaným prodem Aschenbachových reflexí, přetavených do objektivizují er-formy, přepíná styl novely esejistické či přesněji, do esejizující polohy. V textu se objevuje minimum dialogů, hlavní důraz je kladen na inspektivní analýzu jevů. Dominuje stylová rovina objektivního vypravěče.
OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA:
Po úspěchu BUDDENBROOKOVÝCH a před vznikem KOUZELNÉHO VRCHU se Mann věnoval psaní próz menšího rozsahu, formálně sevřenějších, v nichž promýšlel postavení umělce ve společnosti. SMRT V BENÁTKÁCH zapadá do kontextu tematicky obdobně zaměřených novel, jako je např. TRISTAN nebo autobiografický TONIO KRÖGER (obě 1903). Hlavní postava nese rysy Gustava Mahlere (1860 - 1911).
VLIV DÍLA:
T. Mann patří vedle H. Brocha a R. Musila k největším představitelům středoevropského modernismu, jejichž společným rysem byla snaha o tvorbu ,,přemýšlivé" (filozofické) prózy. Z širšího hlediska lze T. Manna považovat za jednoho z předchůdců literárního postmodernismu (J.Fowles). Jeho spojování vyprávění s esejistickou reflexí a chápání románu jako ironického žánru ovlivnilo M. Kunderu. Mannově postavě Felixe Krulla se typologicky přibližují hrdinové satirizujících próz V. Neffa TRAMPOTY PANA HUMBLA (1967) a B. Hrabala OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE (1980).
ÚRYVEK:
,,S údiven zpozoroval Aschenbach, že hoch je dokonce krásný. Jeho tvář, bledá a půvabně uzavřená, lemovaná kadeřemi medové barvy, s rovným nosem, líbeznými ústy, s výrazem spanilé a božské vážnosti, připomínala řecké sochy z nejušlechtilejší doby a měla při nejčistší dokonalosti tvaru přece tak neopakovatelně osobní půvab, až se Aschenbachovi při pohledu na něho zdálo, že nikdy ani v přírodě, ani ve výtvarném umění nespatřil nic tak zdařilého.''
novela - zajímavý napínavý příběh,který směřuje rychlým spádem k často nečekanému závěru
Poznámka:
Filnovou verzi Mannovi novely natočil v r. 1971 italský režisér Luchino Visconti (1906 - 1976). Filmové vyprávění je působivě podbarveno Třetí a Pátou symfonií Gustava Mahlera.
T. Mann byl mladším bratrem Heidricha Manna (1871 - 1950), rovněž významného německého spisovatele, mimo jiné autora románu PROFESOR NEŘÁD (1905) a dvojice historických próz MLÁDÍ KRÁLE JINDŘICHA IV. (1935) a ZRÁNÍ KRÁLE JINDŘICHA IV. (1938). Úspěšným spisovatelem byl i Thomasův nejstarší syn Klaus Mann (1906 - 1949).
