DIESEL

ZIKMUND WINTER (1846-1916)

MISTR KAMPANUS (1909)

Winter byl středoškolským profesorem historie a zpočátku se zabýval popularizací historie. Později historické útržky a podrobnou znalost stylu života 16. a 17. stol. Propojil dějinnými souvislostmi.Nejdříve v povídkách, jako např. NEZBEDNÝ RYTÍŘ (1883), následně i v rozsáhlejších skladbách např. ROZINA SEBRANEC (1903), a v jediném románu MISTR KAMPANUS.

CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA

Historický román, rozsáhlý obraz života a poměrů na Karlově univerzitě okolo roku 1620. Osudy celé univerzity a jejího rektora jsou odrazem tragického osudu celého národa v době po bitvě na Bílé hoře. Jeho pohled není sentimentální, snahou je najít příčiny vnitřní slabosti Čech a vysvětlit, proč byly důsledky bělohorské porážky tak pustošivé.

POSTAVY

Předlouhou pro román Mistr Kampanus byl Winterovi rektor Karlovy univerzity Jan Campanus Vodňanský, historicky doložená postava. Kampanus je zobrazen jako jemný, čestný a zásadový člověk se srdcem básníka, ale také neštastný muž, který je postižen smrtí své mladé ženy. O to více se soustředí na své poslání na univerzitě, kde působí jako přísný a náročný, ale i laskavý učitel. Neuznává katolickou víru a kloní se k českým bratřím. Je osobou, která se snaží marně včlenit do společnosti, v níž se cítí cizincem. Mollerus je jeho protihráčem; představuje vykutáleného a lajdáckého studenta, dávajícího před studiem přednost kartám, pití a nočním výtržnostem.

DĚJ A KOMPOZICE

Významné historické události, které jsou kulisami a hybateli Kampanova osudu, se dějí bez jeho osobní účasti. Např. rozsáhle vyobrazená bitva na Bílé hoře je vyprávěna jeho věrným žákem Knobeliem nebo za jeho bezmocného přihlížení, jak je to u popravy českých pánů na Staroměstském náměstí. Kampanus je rektorem v těžké době. Nedá souhlas, aby se lajdácký Mollierus stal mistrem, což ho učiní terčem nenávistí u Mollieruse i jeho ženy na celý život. Stavy i univerzita strádají rozhodnutími katolických místodržících Slavaty, Martince a Michny. Po místodržitelském zásahu proti kostelům v Broumově a Hrobě dochází ke známé defenestraci vedené hrabětem Thunem. Celková nerozhodnost a opatrnost šlechty i měšťanů charakterizují dobu a prohraná bitva na Bílé hoře otevírá cestu k útlaku. Praze vládne kníže Lichtenštejn a novopečený hrabě Michna, jehož sekretářem se stane Mollierus. Na univerzitě se usídlí francouzský důstojník, filosof a matematik Descartes, který se s Kampanem spřátelí, učí jej toleranci a společně se jim podaří zabránit některým násilnostem. Noví páni právem silnějšího drancují a konfiskují, pozatýkají vůdčí osobnosti povstání a univerzitě, která se brání, zabavuje vesnice, na kterých je závislá. Novým správcem je jmenován Mollierus. Kampanus zděšeně sleduje z ochozu Týnského chrámu mučení a popravu českých pánů. Když univerzitu mají dostat katolíci, po těžkém vnitřním boji přestupuje na jejich víru, aby ji zachránil. Jeho rozhodnutí je ale marné a zbytečné. Školu přebírají jezuité a Kampanus, bez síly žít, pronásledován výčitkami, že zradil svoji víru i přítele, dobrovolně umírá.

JAZYK A STYL

V románu se setkávají tři rozdílné typy vyprávění. Dějinné události a jejich oficiální představitelé jsou charakterizováni neosobním, objektivním a zpravodajsky věcným jazykem. Básnickým jazykem jsou vykresleny lyrické nálady např. v samomluvách básníka Kampana. Jazyk Mollieruse využívá vulgarit, ale i přátelského tónu. Od svého čtenáře autor očekává znalost dobových událostí. Věnuje se značnou pozornost realizačnosti historických detailů, mluvy i oblečení postav.

OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA

Nápad zpracovat dějinné události okolo roku 1620 prostřednictvím osudu učení Karlova patrně dostal při práci na svých odborných statcích o historii a životě na této univerzitě. Při studiu zápisů profesorských porad z tohoto období v archivu narazil na poslední zápis dne před bitvou, dva čisté, nepopsané listy, a další zápis až měsíc po bitvě. Toto odlmčení Wintera velmi ovlivnilo.

VLIV DÍLA

Winterova díla byla pro své historické zaměření vždy srovnávaná s prací A. Jiráska, se kterým se osobně přátelil. Soudobí kritikové, např. F. X. Šalda, MISTRU KAMPANOVI vytýkali přehnanou didaktičnost a melodramatičnost.

Nebyl lhostejný k těm nářkům a zlostem, ale cítil svoji nesíli raditi a pomáhati.Hosté si ho arci často mezi sebe volali, neboť byl přísedícím náboženské konsistiře. Volali ho tedy zase jen pro náboženství, a nikdo pro univerzitu. To ho bolelo; a od té chvíle, co ztratil ženu a o děťátko, jež odstěhováno k starému kašlavému Revírovi, nemusil se starati, srostl s universí Karlovou ještě tužeji a býval do tisku rytmy a popisoval se od té pod ty rytmy s opravdovou srdečností ,,Studií Pragensis amicus protector´´.

Poznámka:

Z materiálů uložených v archivech v Rakovníku a v Praze čerpal Winter po celý život náměty pro svá literární díla. Bohužel bylo to právě prašné prostředí archivu, které u měho vyvolalo nemoc krku, která mu bránila v další práci.