MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA
MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA (1547 – 1616)
DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA (1605, 1615)
KNÍŽKA:
Cervantes byl tvůrcem schopným obsáhnout množství literárních řánrů a forem. Největších úspěchů dosáhl v próze. Jsou to např. STRASTI PERSILOVY A SIGISMUNDOVI (1617)
CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA:
Jde o jedno z nejznámějších děl světové literatury. Příznačné je, že vzniklo v době autorovy existenční krize. Román má dva díly. Základní myšlenkou je konflikt představivosti, idealismu a fantasie s reálnou skutečností, racionalitou, přízemností. Odrážejí se v ní dobové protiklady, její lesk i bída. Žánrově se jedná o parodii rytířských románů, jejíž hlavním představitelem byl Ludovico Ariosto. Zesměšnění se však netýká pouze rytíře, ale spíše celé společnosti, protože don Quijote je jejím produktem. Renesanční je tu vize svobody, spravedlnosti a rovnosti proti egoismu a prospěchářství, které ve společnosti vládlo a s přechodem od feudalismu ke kapitalismu stále sílilo. Sama otázka smyslu textu je však stále otevřená.
POSTAVY:
V postavách je patrný rozpor mezi tím, co si hlavní hrdina myslí a jaká je skutečnost. Vyjadřuje to i snaha ,,přejmenovávat´´. Novými jmény si rytíř přizpůsobuje svět kolem sebe, místo aby se on přizpůsobil světu. Zatím co don Quijote je idealista přesvědčený o možnosti a nutnosti měnit tento svět k lepšímu, Sancho Panza je přízemní realista zaměřený na hmotné jistoty. Ačkoliv jsou obě postavy protikladem, vzájemně se doplňují a vytvářejí celek. Na závěr don Quijote prohlédne, zatím co Sancho Panza v ono ,,bláznoství´´ upadá. Don Quijote je sice směšný, ale součastně také obdivuhodný v urputnosti a vytrvalosti, s jakou jde za svým cílem. Jeho vnější schránka (pomačkané brnění, staré zbraně) nekoresponduje s vnitřní (ušlechtilost, statečnost, dobrota). Sancho má blízko hrdinovi pikareskního románu, ale na rozdíl od něho ideály získává, nestrácí je a mravně roste. Obě hlavní postavy vytvořily určité literární typy, k nimž se vrací i současná literatura. Dodnes žije označení ,,donkichotský´´ ve smyslu marného snažení. Na obou hrdinech je také prezentován spor jedince se společností, kdy ,,rytíř´´ představuje určitou revoluční sílu, která vždy vystupuje proti sjednocujícím snahám. Tyto síly jsou takřka vždy poraženy, ovšem ideály, jejíž jsou nositeli a z nichž vyrostli, stále žijí.
DĚJ A KOMPOZICE:
Vyprávění předchází dedikace příslušníkům dvou národů. Nejprve vévodovy de Béjar a poté hraběti de Lemos. První díl obsahuje soubor parodických básní ,, ke cti a slávě knihy´´. Děj začíná ve chvíli, kdy se stárnoucí zemas Alonso Quijano, zvaný Dobrý, pomátl z neustálé četby rytířských románů na rozumu. V tomto zmatení se rozhodl, že se stane potulným rytířem. Sobě i svému ubohému koníku vymyslel sličná jména (koně pojmenoval jako Rocinanta) a v duchu si určil ženu, v jejím jméně bude konat hrdinské skutky (selskou dívku Aldonzu Lorenzovou překřtil na Dulcineu z Tobosa). Během první výpravy je šibalským hospodským pasován na rytíře. Při druhé vypravě získal pro své spády Sancho Panzu. Ten se sním vydal ochotně na cesty, neboť mu byl za věrné služby slíben ostrov, na němž by mohl vládnout. Následuje řada dílčích příběhů, které jsou spojeny motivem cesty a v nichž poblázněný idealista stále znovu naráží na realitu světa. Mlýny pokládá za obry, s nimiž je třeba bojovat, stádo ovcí je mu nepřátelským vojskem, galejníci pak ,,nešťastníky´´ vedenými někam, kam sami nechtějí atd. Rytíř don Quijote přichází k rozumu teprve krátce před svoji smrtí.
JAZYK A STYL:
Přes svůj podstatě vážný smysl je to četba zábavná a plná humoru. Ten vyrůstá z ironie a parodie. Rytířské příběhy jsou parodovány záměrným přeháněním jejich typických prvků. Dobrodružství dona Quijota jsou také syntézou nejrůznějších dobových literárních tendencí a prvků. Autor pracoval s žánrem novely, románu rytířského, pikareskního, pastířského i milostného. Míšen je tu postoj idealistický s realistickým. Jednotlivé kapitoly jsou opatřeny stručným popisným podtitulem charakterizujícím jejich obsah. Autor doklázal velice dobře vystihnout také psychologii a vnitřní stránku postav.
OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA:
DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE vznikl v době postupného přechodu od feudalismu k počínajícímu kapitalismu. Společnost se měnila a sní se přehodnocovaly také ideály. Cervantes sám měl bohaté zkušenosti s boji a válkami. Psal mnoho a snadno a v době vydání DONA QUIJOTA byl již známým autorem. Přesto žil stále v existenční nejistotě.
VLIV DÍLA:
Obě hlavní postavy se staly literárními typy. Velmi oblíben byl I. Díl, záhy se dočkal překladu do francouzštiny a angličtiny. Je to jedna z nejčastěji vydávaných knih na světe. Ovlivnila romantiky (bratři Schlegelové, H. Heine), později I. S. Turgeněva, G. Flauberta, Dostojevského ad. V české literatuře je přímou aluzí ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA od V. Dyka. Stejně jako další významná díla ovlivnil i hudbu: R. Strauss, M. Ravel.
ÚRYVEK Z KNÍŽKY:
,,Krátce a dobře, náš zeman se tak ponořil do oné četby, že vydržel nad knihou celé noci od setmění do úsvitu a celé dny od rozednění až do soumraku. A protože málo spal a mnoho četl, vysychal mu z toho mozek, až mu nakonec přeskočilo.“
