DIESEL

KAREL HYNEK MÁCHA (1810 - 1836)

MÁJ (1836)

CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA

Lyrickoepická báseň Máj obsahuje všechny charakteristické znaky světového romantismu: subjektivismus, tvůrčí fantazii, smysl pro obraznost, motivy tragické lásky a smrti, silnou kontrastnost jevů atd. Řeší vnitřní rozervanost člověka, který nemůže uskutečnit své sny a zároveň zůstává na okraji společnosti, která jej pro jeho odlišnost nechce přijmout. Kritizuje tehdejší společnost; v kontrastu k ní obdivuje krásy přírody. Centrem Máchova zájmu je jedinec jak ve vnější podobě, tak v podobě vnitřní; nahlíží do lidského nitra a pokládá otázky dotýkající se smyslu lidské existence a marné vzpoury jedince proti osudu.

POSTAVY

V básni se objevují tři hlavní postavy – Jarmila, Vilém a Hynek – ostatní jsou epizodického typu (člen loupežnické družiny, žalářník, modlící se dav). Hlavní postavy jsou v básni rozmístěny tak, aby se nepotkaly. Jejich vzájemným působením by vzniklo dynamické napětí směřující k posílení dějě, což autor záměrně potlačuje. Do řeči všech postav vkládá básník vlastní úvahy, pocity a prožitky, jimiž zdůzazňuje lyrickou rovinu básně a silně subjektivizuje epickou část textu. Sám Mácha jako vypravěč příběhu se v závěrečném zpěvu stylizuje do postavy Hynka

DĚJ A KOMPOZICE

V 1. zpěvu Máje je počáteční lyrický popis večerní májové přírody vystřídán epickou linií, která v autorově pojetí polemicky navazuje na loupežnické příběhy, rozšířené v dobové zábavné cestě. Zpracovává též motivy lásky, nevěry a svedení. Člen Vilémovi loupežnické skupiny připluje ke skále u břehu jezera, kde Jarmila očekává svého milého Viléma. Posel jí však sděluje, že Vilém je ve vězení a druhý den bude odsouzen za vraždu svého otce, který shodou okolností Jarmilu svedl. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. 2. zpěv zaznamenává Vilémův pobyt a vnitřní úvahy ve vězení, zachycuje jeho myšlenky na dětství, otce, loupežnický život a reflexe o lidské existenci a posmtrné nicotě. Následuje 1. intermezzo, v nemž příroda tvořená sborem duchů očekává smrt Viléma v podobě návratu do lůna matky země. Ve 3. zpěvu se Vilém ráno před popravou loučí s pozemskou krajinou. Ve 2. vložené mezihře oplakávají ostatní loupežníci svého mrtvého vůdce. V závěrečném zpěvu vstupuje do děje sám básník, který se po letech vrací na místo všech tragických událostí. Vyznává se, že neštastný příběh milenců je alegorickým vyjádřením jeho vlastního životního pocitu. Báseň je málo dějová, převažují v ní rozsáhlé lyrické pasáže. Jednoduchý příběh je omezen na několik vydělených scén, prostoupených náladově zbarvenými popisy přírody a vnitřními úvahami postav i samotného básníka. Hlavním kompozičním principem v rovině tématické i jazykové je kontrast.

JAZYK A STYL

Báseň je prosycena metaforami a metonymiemi, personifikacemi, oxymórony, stálými i zdobnými epitety, přirovnáními atd. Všechna slova jsou sladěna v euforii či kakofonii verše, podporované opakováním slov, hlásek a celých veršů umocněných rytmickými předěly, jimiž Máj připomíná hudební skladbu. Základem metra je jamb.

OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA

Své náměty Mácha čerpal jednak z poznatků ze svých cest, jednak z rozsáhlé četby romantických autorů, jako byl G. G. Byron, W. Scott, J. W. Goethe a další. Popisovaná krajinná scenérie MÁJE se váže ke skutečné krajině v okolí Doks, k dokskému rybníku, dněšnímu Máchovu jezeru pod hradem Bezdězem. Máchu mohl inspirovat legendární příběh z tohoto kraje o mladém Hynku Schiffnerovi z Dubé, který roku 1774 zabil svého otce, protože mu bránil v lásce k jedné dívce. Schiffner byl vězněn v Mladé Boleslavi a téhož roku byl pobíž města usmrcen lámáním údů na kole. První náčrt díla vznikl v MÁCHOVĚ ZÁPISNÍKU již roku 1834, ke konci roku 1835 byly zhotoveny první tři zpěvy, čtvrtý byl dokončen začátkem roku 1836.

VLIV DÍLA

Dobová kritika, kterou představovali např. J. K. Chmelenský, J. K. Tyl, J. S. Tomíček, se k MÁJI stavěla převážně odmítavě; nevytýkala Máchovi nedostatek uměleckého talentu, ale myšlenkovou náplň básně. Příkladně F. L. Čelakovský byl názoru, že Máchova subjektivní poezie je nebezpečná v tom, že odvádí od vlasteneckých a národních zájmů. Máchovým obhájcem a prvním vydavatelem jeho děl se stal jeho současník K. Sabina, dále Máchovo dílo ovlivnilo tvorbu V. B. Nebeského, J. V. Friče a také slovenské romantické básníky, Janko Kráľa a Karla Kuzmányho. K odkazu Máchy se vracely další generace 19. století, zejména literární skupina májovců např. V. Dyk, J. Hora, F. Hrubín, V. Nezval, V. Holan a další.

Je pozdní večer – první máj -

večerní máj – je lásky čas;

hrdliččin zve ku lásce hlas;

,,Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"

Poznámka: Máj byl jedinou knihou vydanou za máchova života. Mácha jej vydal na vlastní náklady u knihtiskaře Spurného, z peněz sehnaných z části vypůjčkami od přátel. S jejich pomocí je prodával na venkově, kde byla většina knih rychle rozebrána, i když mnozí obdarovaní hned nezaplatili. Celkem vyšlo 600 exemplářů, dnes velmi vzácných, z nichž 100 kusů bylo autorem podepsáno.