DIESEL

JOSEF ŠKVORECKÝ

PŘÍBĚH INŽENÝRA LIDSKÝCH DUŠÍ

HISTORICKÝ KONTEXT:

1945: osvobození Československa, nové rozdělení světa

1948: nástup Gottwalda po únorovém komunistickém puči, „znárodnění kultury''

50. léta: studená válka, „železná opona'', politické procesy

1953: smrt Stalina a Gottwalda – 1. vlna uvolnění poměrů

1956: potlačení pokusu o demokracii v Maďarsku, XX. sjezd KSSS

60. léta: 2. vlna uvolnění, Pražské jaro

1968: okupace státu (tzv. internacionální pomoc bratrských armád)

1969: normalizace, čistky; Jan Palach, Jan Zajíc

1977: Charta 77

1989: pád koministického režimu, vznik pluratního systému

CHARAKTERISTIKA:

            Hodnotit cokoli rozporuplného je vždy velmi obtížné. Nejinak je tomu i u knih. Příběh inženýra lidských duší je tvořen řadou příběhů odehrávajících se v různých časech, které spojuje postava Daniela Smiřického, autorova alter ega. Už neusálé přeskakování z děje do děje může některé čtenáře odradit. Nejhorší je ale nevyrovnanost jednotlivých oddílů. Zatímco vzpomínky na dobu totálního nasazení jsou naprosto skvělé, kanadské historky a literární teorie (s výjimkou několika narážek na Hemingwaye) už příliš zajímavé nejsou. Škvoreckého vyprávění o lásce k mladé, těžce nemocné dělnici, totálně nasazené v Kostelecké fabrice, je výborně napsané.

KOMPOZICE:

            Pásmová kompozice je realizována v rámci sféry jediné postavy a jejího příběhu jako pásmo současných osudů emigranta Dannyho a pásmo jeho vzpomínek na rodný Kostelec (ty mají často formu dopisů). Kapitoly jsou nazývány podle příjmení spisovatelů (Poe, Hawthorne, Twain, Crane, Fitzgerald, Conrad, Lovecraft), jejichž díla D. interpretuje svým studentům.
Každá kapitola je uvozena několika citáty.  Retrospektivní prvky (dopis od Přemy a až po té následují vzpomínky na setkání s Přemovým otcem). Až z kontextu čtenář vyrozumí kdo, kde, s kým a o čem mluví.

POSTAVY:

Celé dějství se točí kolem jedné halvní postavy jménem Danny.

JAZYK A STYL:

            Prostřednictvím epizod ze života postav blízkých vypravěči konstruuje Škvorecký široce pojatý obraz společenského klimatu středoevropského prostoru. Ten stále znovu konfrontuje s vědomím Smiřického kanadských posluchačů, s jejich demokratickou svobodomyslností, ale i naivitou a "ignorantskou" nedotčeností. Detailní znalost obou prostředí Škvoreckému zároveň umožňuje z nadhledu zaznamenat konstanty lidského chování jen málo závislé na aktuální společenské situaci. Satiricky a dílem i nostalgicky až lyricky, se smyslem pro nahodilost, absurditu i paradox sestavuje panoptikum postav i figurek. Zvraty jejich osudů v konfliktních situacích naší moderní historie skládají antiiluzívní mozaiku: např. Dannyho otec bojuje a je raněn v bitvě u Zborova na rakouské straně, studentku Veroniku vyžene do emigrace antisemitismus skrytý do stalinistických frází, na nich zakládá svou existenci režimní poeta Vrchcoláb, kamarádka z dětství Rebekka vycestuje po letité perzekuci do Izraele, kde ve válce ztratí syna, mistr Vachoušek z kostelecké zbrojovky je popraven při politických procesech v 50. letech atd. V centru Škvoreckého fabulační ekvilibristiky, opřené o nepřeberné množství detailů a precizní charakteristiku postav jejich jazykovým projevem (např. Nadin východočeský dialekt, Blběnčina makarónská čechoameričtina, Lojzova českoslovenština), je snaha o postižení vztahu jedince a společenských mechanismů, založená spíše než na zobecňující typizaci na masivním empirickém materiálu, extraktu mnoha sesbíraných střípků lidských osudů.

ÚRYVEK:

            ,,Měl bych si patrně s Irenou Svenssonovou něco začít. Jeví všechny příznaky očekávání. Mohla by to sice být moje dcera, ale konec konců, jsem tu obklopen aureolou muže, jenž prožil život v policejních diktaturách a za války byl v protinacistickém odboji. Když se tím vytahuju před dívenkami z Chitagoogy a z Yellow Pants, chytře tomu neříkám resistance group, nýbrž guerilla group: ten výraz spíš znají a asociuje jim s bombami. Tento zajímavý muž provozoval navíc povolání spisovatele, v policejních diktaturách tak nebezpečné. Popravili mu nejlepšího přítele - samozřejmě dělám ze soudruha Huberta Steina nejlepšího přítele, ačkoliv mě nikdy ve zvláštní lásce neměl. Ale s jeho popravou je to čistá pravda - nebo špinavá pravda - které trochu imaginace neuškodí. Nakonec tohoto muže vyhnaly z vlasti sovětské tanky, je ve svých osmačtyřiceti fyzicky zachovalý a má přirozeně vlnité vlasy, prokvetlé stříbrem, které se díky Dry Looku lesknou vůbec nejinteresantnějším dull shinem.“

DALŠÍ AUTOŘI DOBY:

LUDVÍK VACULÍK (1926) – prozaik a publisista; DVA TISÍCE SLOV (1968), román SEKYRA (1966), MORČATA (1977), ČESKÝ SNÁŘ (1980)

PAVEL KOHOUT (1928) – proslulý svazácký autor a funkcionář 50.a 60. let, spoluautor Charty 77;Z DENÍKU KONTRAREVOLUCIONÁŘE (1969), KDE JE ZAKOPÁN PES (1987),...

VLADIMÍR NEFF (1909 – 1983) – autor historické beletrie; TŘÍNÁCTÁ KOMNATA (1944), SŇATKY Z ROZUMU (1957), kRÁLOVNY NEMAJÍ NOHY (1973),...