DIESEL

ANTIKA

SPOLEČENSKO HISTORICKÉ POZADÍ:

Staré řecko se rozkládalo v jižní části Balkánského poloostrova, na ostrovech v Egyptském moři a na pobřeží Malé Asie. Pevninské řecko je prostoupeno vysokými horami.

Nejstarší obyvatelé Řecka zanechali památky v již. Řecku , na ostrově Kréta a v Troji – Malá Asie. Ve 2. tis. Př. Kr. začali pronikat na místa Achajové, Dorové a ostatní kmeny, které se usídlily natrvalo.

Radová občina obyvatelé byla nahrazena otrockou prací válečných zajatců, koupí otroků, pozdější i otroctvím pro dluhy.

O nejstarší době se zachovaly četné pověsti a báje. Řekové věřili v nesmrtelné bohy, ale přiřkli jim i neodvratný osud, různé pohromy a neštěstí.

V 8.st. př. Kr. vynikající městské státy, z nichž nejmocnější byly Athény a Sparta, s rozdílnými státním zřízením, Atény většinou s demokratickým sparta s vojenskou organizací. Pouze řecko – perské války je na čas spojily.

Po nich se staly Athény námořní velmocí podřídily se několik městských států, ale s jejich převahou se Sparta nesmířila. V 5. st. Př. Kr. se datují v Athénách ,,zlatý věk‘‘ - Periklovo Řecko.

Po smrti Perikla došlo k občanské válce mezi Aténami a Spartou - peloponéská válka.

Ani jeden stát se již nevzpamatoval a Řecko ovládnul makedonský král Filip.

Řecká lit.

Pojem antika - zahrnuje obd. od. poč. 1. tis.př. Kr. do pol. 1. tis. po. Kr. (476-zaniká říše západořímské)

V antice se zrodily základní evropské mravní a filozofické principy , vědné obory, instituce.

Antika = z latinského antiquitas = starobylost, starý věk, zahrnuje řeckou a římskou společnost.

Z hlediska literárního je antika dobou , kdy se začaly vymezovat jednotlivé druhy, žánry. Řecká lit. je zpočátku ovlivněná literaturou Blízkého východu a má několik vývojových fází:

-archaickou

-attickou

-helénistickou

-římskou

Archaické období

Je vymezeno 9.st.př.Kr. – asi 500 př.Kr

Nejstarší známe texty vznikly v Malé Asii, jsou to Ilias a Odyssea. Zahrnují skutečné události – trojskou válku

Za autora eposu je považován slepý pěvec Homér. Oba eposy vznikly postupně, od jednotlivých vyprávění až po pevnou podobu v 8-7 st.př.Kr.!!

Řecká epická poezie byla psaná hexametrem. S postupnými politickými a společenskými změnami se jako výraz sílícího individualizmu se začala rozvíjet lyrika, učení za doprovodu hudby.

Milostnou a svatební poezii je známí Sapfo – 7 st.př.Kr. pijácké a rozverné milostné verše psal ANAKREON- 6.st.př.Kr., od jeho jména anakreontská poezie –v době rokoka napodobují Anakreona.

Sborové lyrice se věnoval PINDAROS- konec 6.st.př.Kr.- oslavuje významné aristokraty, bohy, olympijské vítěze. Vznikaly také bajky – EZOP-6.st.př.Kr.

BAJKA- jeden z hlavních žánrů epiky, krátký alegorický příběh psaný veršem nebo prózou, směřuje vždy k mravnímu poučení. Objevují se v něm zvířata,rostliny, neživé věci, ale jednají jako lidé = personifikace = zosobnění.

PÍSEŇ- žánr, ke kterému se řadí texty určené ke zpěvu,ale i kratší básně, vyznačující se pravidelnou stavbou, rytmem, výrazným rýmem. Písně se uplatňovaly v oblasti duchovní i světské.

EPIGRAM- z řec. epigramma = nápis, patří k básnickým miniaturám (= malým skladbám), původně věčný nápis na hrobě, pomníku, daru, později satirický text. Klasikem epigr. je římský básník MARTIALIS (martijális).

ELEGIE- báseň psaná elegickým distichem (hexametrickým dvojverším), tesklivá lyrická píseň, vyjadřovala smutek ze ztráty blízké osoby, vlasti, ideálu. Slavné elegie psal římský básník Ocidins. – OVIDIUS

(vyprávění obsahu obou eposů)

Děj eposů se odehrává v krátkém časovém úseku ( 51 dní), o většině událostí se jinak dovídáme uložených vyprávění.

V obou dílech se objevuje množství postav, hrdiny charakterizují přídomky: udatný Achilles, lstivý Odysseus. V Illiadě se mnohé situace opakují a epos působí jednotvárným dojmem. Odyssea je umělecky vyspělejší, má složitější kompozici, propracovanější dialogy, místy se blíží románu. Illias má 16 000 veršů. Odyssea 12 000.

Pojem homérský epos se převede do novější literatury jako lit. žánr – hrdinský epos.

Charakteristické znaky:

• rozsáhlé veršované vyprávění

• zaznamenává mýty nebo činy osobností

• spojení několika ústředních postav

• děj je velmi spletitý

• děj je doplněný rozsáhlými popisy

• příznačná ustálená epiteta ( pojmenované o určitou vlastnost)

ATTICKÉ OBD. 5.-4.st.př.Kr

Řecká společnost se proměňuje, rodová občina je nahrazená demokratickou společností. V lit. mýtus nahrazují výklady o rozumovém pojetí světa, zájem o vnitřní požitky člověka, rozvíjí se filozofie, přírodní vědy a dějepisectví.

S rozvojem aténské demokracie souvisí počátky divadla- ovlivňuje myšlení širokých vrstev. Navazuje na obřady zasvěcené bohu vína a veselí, Dionýsovi (Dionýsos), provázené písněmi, tancem a hudbou. Jednoduché výstupy se změnily v celé hry.

Jako první se vyvinul žánr tragédie z řec. píseň Kozlů neboli satyrů (lidské podoby v lidské podobě). Zpočátku vystupoval pouze jeden herec a vede dialogy s chórem (sborem). Později se počet zvýšil na tři, ale pouze muže (i ženské role). Velký význam měli masky a kostýmy.

Autoři tragédií čerpali z mýtů, zaměřovali se na vztah jedince a společnosti, hrdiny čekala neřešitelná volba mezi osudem a vlastním svědomím. Tím byl zdůrazňovaný potetický (= vzrušený) styl

AISCHYLOS- konec 6.- pol. 5.st.př.Kr.

Autor trilogií, nejznámější je Oresteia. Vychází z báje o prokletí Tantalova rodu - viz obsah

Námět zpracoval i Sofokles, také Euripides pod názvem Elektra. Rozdíl je v pojetí Oresteiova činu (Aisch. a Sofokl. obhajují, Euripides tvrdí že vraždil).

SOFOKLES- 5.st.př.Kr.

Byl zastáncem vlády aristokracie. K jeho slavným dílům patří Antigona a Král Oidipus – viz obsah.. Také jeho tvorba vychází z přesvědčení, že odvěké zákony jsou nepřekročitelné.

ERIPIDES- 5.st.př.Kr.

Náměty nacházely bájích, ale využíval je jen jako prostředek pro nastolení aktuálních součastných problémů. Velkou pozornost věnoval psychologii postav. Hrdiny jeho tragédií ovládají nezvládnutelné vášně, mnohdy jsou to ženy,ty rozhodují

o jejich činech - Medea, Trojanky. Složité zápletky řeší zásahem jakoby shůry,tomuto přístupu se od té doby říká – deus ex machina (bůh ze stroje,bůh řeší zápletku). Užívá také prolog = bůh nebo hrdina na začátku hry vysvětlí obsah.

Psal také díla,která vyznívala jako oslava statečnosti osobností, např. obětování svého života, ale šťastnou náhodou odvráceného: Ifigenie na Tauridě.

Z řeckých tragédií se zachovaly jen zlomky. Přesto se do dnes objevují na světových jevištích, nebo jejich parafráze:

Jean ANOUILHE (ŽÁN ANUJ) : Antigona a Nudea

Jean Paul SARTRE (SARTR) : Mouchy

Eugen O´NEILL (JÚDŽÍN OUNÝL) : Smutek sluší Elektře

Johann Wolfgang GOETHE (GÉTE) : Ifigenie na Tauridě

Z obřadů poctě boha Dionýsa vycházela i komedie (=Kómos =bujarý hudební a taneční průvod).Také zpracovávaly mýty,

ale jejich humor byl dost jízlivý,objevovaly se v nich fantastické motivy,sbor vystupoval v podobách ptáků,vos,žab apod.

ARISTOFANES- 5.-zač. 4.st.př.Kr.

Poukazoval na nedostatky athénské demokracie,sympatizoval s aristokracií,ztělesňovala tradiční ctnosti,odmítal nové umění a zaútočil na ně ve hře ŽÁBY. V JEZDCÍCH ztotožnil aténský lid s postavou lenivého starce. Kritizoval konkrétní osoby, např. ve hře LYSISTRATÉ s protiválečnou satirou.

Aristofanova díla měla vliv na politickou, evropskou satiru a německou klasickou liter. (Goetha)

Divadlo bylo součástí společenského života Řeků, odehrávalo se v otevřených amfiteátrech, věnovali mu pozornosti i teoreticky. Attický dialekt se stal díky divadlu základem jednotného řec. jazyka. Rozvíjelo se i divadlo lidské např. fraška.

SATIRA= l.ž., který využívá humoru a komiky ke kritice lidí a chyb ve společnosti

FRAŠKA= dramatický žánr, který souvisí s náboženskou a morální tématikou, má smysl směšování vážného a směšného.

Na vysokou úroveň se dostává i próza. Dlouho nebyla rozlišována lit. Věcná a umělecká. Barvité líčení dějin národů okolo Egejského a Středozemního moře napsal HEROTODOS – 5.st.př.Kr.

=,,otec dějepisu“, v mnohých místech nejsou historicky spolehlivé pro povídkové příběhy.Spolehlivější jsou Dějiny peloponéské války od THUKYDIDA (tukydydes)-5.-4.st.př.Kr.

Politické soupeření vedlo k rozvoji řečnictví,v němž byl mimořádnou osobností

DEMOSTHÉNES-4.st.př.Kr.

Byl odpůrcem Filipa Makedonského,jeho řeči namířené proti F.= filipiky,užívá se do dnes.

Filosofie:

K významným osobnostem patřily PLATÓN a ARISTOTELES

PLATON - 5.- 4.st.př.Kr. Byl žákem Sokrata, ten se stal důležitou postavou několika Platónových liter. děl, např.: FAIDROS – o kráse a idejích, SYPOSION – fiktivní rozhovor několika osobností věnovaný lásce. Platon vycházel z myšlenky, že materiální svět je pouhou nápodobou nadpozemského světa dokonalých idejí => malá hodnota umění (pouhé napodobení). V politických spisech upozorňoval na nedostatky aténské demokracie ( jako Sokrates), např.: spis Ústava, řízení společnosti by mělo být v rukou filozofických vzdělaných osobností. V Athénách založil filozofickou školu – Akademii, která ovlivnila myšlení několika staletí.

ARISTOTELES – 4.st.př.Kr. Platonův žák, věnoval se společenským vědám, je považovaný za zakladatele logiky, v Athénách vede vlastní školu, zaměřenou na filozofii a společenské vědy, byl vychovatelem Alexandra Makedonského. Vysoce oceňoval umění – tvůrčí nápodoba, zobecňuje typické jevy, zachycuje podstatu skutečnosti, umožňuje člověku očistit se, projít tzv. Katarzí. Dílo: POETIKA neboli O básnictví – obsahuje rozbor eposu a tragédie, zákon ,,Tří jednot‘‘ = 1 hl. dějová linie.

Průběh děje ve 24 hodinách:

1 místo

- UMĚNÍ ŘEČNICKÉ

Ovlivnil středověkou filozofii a vědu. U obou obliba Dialogu = rozmluva, literární dílo ve formě rozhovoru filozofických názorů, ale i zábavných námětů.

HELÉNISTICKÉ OBD. - 4.-1.st.př.Kr.

Díky výbojům Alex. Velikého se řecká kultura seznamuje s východními kulturami a dochází k vzájemnému prolínání, zejména ve velkých centrech, např.: V Alexandrii – největší knihovna Starověku, umění se stává kosmopolitní = není vázané na jedno místo. Filozofie:

• EPIKUROS - 4.- 3.st.př.Kr. – nepopírá existenci bohů, ale duše je smrtelná, proto člověk musí hledat naplnění už na tomto světě, ale žít v ústraní, věnovat se studiu.

• STOICISMUS - 4.- 3.st.př.Kr. svět má řád, vyjádřený ,,božským rozumem‘‘, člověk, který se jím řídí (žije ve shodě s přírodou), dosáhne ctnosti, to mu pak umožňuje snášet dobré i zlé.

komedie: vznik tzv. nové komedie - námětem rodinné a milostné problémy

poezie: THEOKRITOS - 3.st.př.Kr. Označoval své básně jako idyly ( z řec. eidyllion = obrázek) - texty oslavující idealizovaný život pastýřů a venkova, souznění člověka a přírody, básně vycházely z lidových předloh, ústřední postavou byl bájný pastýř Dofnis.

Theo. Zakladatelem bukolické poezie ( bukolikos = pastýřský).

Literatura s odkazem na lit. Řeckou:

ROBERT GRAVES ( ROBRT GREJVZ): Řecké mýty, Zlaté rouno

EDUARD PETIŠKA: STARÉ ŘECKÉ BÁJE A POVĚSTI

RUDOLF MERTLÍK: Starověké báje a pověsti

MARY RENAULTOÁ ( MERI RENOLTOVÁ): Býk přichází z moře, Král musí zemřít

Řec.tragédie:

BERTOLT BRECH: Antigona

JEAN ANOUILH ( ŽÁN ANUJ): Antigona

PIER PAOLO PASOLINI: Král Oidipus ( film)

MICHLIS KAKOJANNIS: Elektra, Ifigenie = filmy

UMBERTO ECO (EKO): Jméno růže (na Aristotelovu Poetiku)

ŘÍMSKÁ LITER. - 1.st.př.Kr - 5.st.př.Kr

Existovala velmi dlouho v lidové slovesnosti, první psané památky pocházejí ze 3.st.př.Kr a jsou ovlivněné řeckou lit. Ta se ještě rozvíjí i v době římského impéria. Spojnicí mezi osobnostmi se stala latina.

Příkladem mohou být SOUBĚŽNÉ ŽIVOTOPISY, v nichž srovnává Peutarchos významné Řeky a Římany. např.: Alexandra Velikého a Caesara.

Lukianos psal satiricky laděné práce, např.: Hovory podsvětní – dialogy historických osobností, např.: Alexandra Velikého a Hanibala. Z této tradice dohodružných a milostných příběhů vyrostly romány, nejslavnější je DAFNIS A CHLOE, autor LONGOS ( 2.-3.st.po Kr.)

ARCHAICKÉ OBD. - 3.-1.st.př.Kr.

DRAMA: - Titus Maccius Plautus (tytus marcius) představitel nové komedie: Lišák Pseudolus, Vychloubačný voják, Konedie o hrnci. Hlavními postavami jsou vyhraněné typy - chytrý otrok, lakomec, atd.

Později se jeho komediemi inspirovali:

MOLIÉRE (moljér)

W.SHAKESPEARE (wiljem šejkpír)

CARLO GOLDONI (karlo goldoni)

C. E. LESSING (godfríd efrajm lesink)

PUBLIUS TERENTIUS AFEROS (terencius) – pro vzdělané publikum

POEZIE: - satirická poezie

satira = pestrá směs, všehochuť

PRÓZA: historická, řečnická

KLASICKÉ OBD. A) OBD. CICEROVO 1.st.př.Kr. - 1.st.po Kr.

B) ZLATÝ VĚK

- staré hodnoty přehodnocovány, společenské otřesy, války mezi stoupenci republiky a císařstvím.

A) OBD. CICEROVO do r. 30 př.Kr.

MARKUS TULLIUS CICERO (markus) - 1.st.po Kr

• nejznámější antický řečník, proslul filipikami proti odpůrcům republikánského zřízení, výrazně ovlivnil latinský jazyk, byl významným propagátorem řecké filozofie;

spis Řečník - souhrn teorie řečnictví

B) ZLATÝ VĚK

Poezie získala své postavení díky lyriku Gaiu Valerii Catullovi ( gajus valerius katulus)

• 1.st.př.Kr.

Dává najevo svůj nesouhlas se společností,čtenářsky živé jsou dodnes verše věnované Lesbii, z niž pochází pochází dvojverší: ,, Nenávidím a miluji…‘‘

Za vlády císaře Augusta se Řím stal silný a jednotný, byly oživené římské ideály a literatura byla oporou ve výchově občanů. Nápomocni mu byly bohatí spoluobčané, nejznámější byl Gaius Cilnius Marcenas (gájus cilnyjus mícénás) podle něho podporovatel umění - mecenáš.Rozvíjí se poezie a dějepisectví.

Poezie:

PUBLIUS CORNELIUS TACITUS (Publijus Vergilijus Maro) - 1.st.př.Kr.

- Zpěvy pastýřské,ovlivněné řec.Theokritem a idylou,

ale i dobové problémy.

- Zpěvy rolnické:obsahují praktické rady rolníkům pro zdokonalení venkova.

- Aeneis (énejs)-epos,vrchol Vergiliova díla,odvozuje původ římských císařů od jednoho obránce legendární Tróje – Aenea.

Epos je koncipovaný jako protějšek Homéra a byl oceňovaný i ve středověku,prý předpověděl i příchod Ježíše Krista.

Quiutus Horatius Flaccus (Kviutus horacijus flakus):Satiry a ódy

Óda = z řecké poezie oslavná patetická báseň opěvující vznešené hodnoty – bohy,vlast,přátelství,láska.Pěstovaná v renesanci a klasicismu.

PUBLIUS OVIDIUS NASO (publijus ovídyjus názó) – přelom letopočtu

Světová osobnost,za nesouhlas s Augustem poslaný do vyhnanství(Rumunsko – Tomis = Coustauz).

DÍLO: Lásky – milostná tématika o dívce Koriuně

Listy heroin – dopisy,které píší ženy známé z mytologie vzdáleným manželům,např. Medea Iasonovi.

Umění milovat – radí mladým lidem jak si získat lásku

Proměny – Metamorfózy – vrcholem básníkovy tvorby,obsahuje 250 bájí,společným znakem je motiv proměny: pyšná matka Niobe potrestaná smrtí dětí se mění v plačící kámen,Ceasar se mění v hvězdu atd. Dílo je naplněné pocitem pomíjivosti a

proměnlivosti světa,vyniká fantazií a smyslovostí.

Ve vyhnanství vznikla sbírka Žalozpěvy.Ovidius se stal vzorem pro renesanci,Goetha,Shahespeare,Vrchlického,Hrubína.

Próza :

TITUS LIVIUS: Od založení města,historický spis,směs legendy a skutečnosti,vyzdvihuje osobnosti

C) STŘÍBRNÝ VĚK 1.-2.st.n.l.

Krvavá tyranie,svoboda projevu přestala existovat,zejména za císaře Neroua,v liter.

nastává omezení.

LUCIUS ANACEUS SENECA (lucijus anácus seneka) - 1.st.po.Kr.

O duševním klidu – mravněvýchovné dílo ve formě odpovědi na dopis přítele hledajícího pomoc-rady,jak prožít

život vyrovnaně,v souladu s řádem přírody,některými názory se blížil křesťanství,trpně snášel i rozsudek Neroua,

který jej odsoudil k sebevraždě.

Gaius Petronius Arbiter – známý,,rozhodčí ve věcech vkusu“= arbiter elegantiorum (elegancijorum)na Nerauově dvoře;

Satirikon(satyrikon) zachycuje soudobou římskou společnost

DĚJINY:

PUBLIUS CORNELIUS TACITUS (kornelijus)

DÍLO: - Letopisy - Dějiny zachycení dějin 1.st.po.Kr.,projevuje se

objektivností,dramatičností (využívá kontrast,zámlku),snaží se vytvořit věrné portréty,je pesimistický k minulosti,ale oceňuje moudrost a morální pevnost.

Satira: Decimus Iunius Iuvenalis (decimus junyjus juvenalis)

MARCUS VALERIUS MARTIALIS (markus valerijus marcijális) - 1.st.po.Kr.

- epigramy = z řec.epigramma = nápis,básnická miniatura,

původně nápis na hrobě,daru,psaný elegickým distichem (dvojverší),později text,který vyslovuje ostrý soud nad negativními jevy ve společnosti.Martialis byl vzorem pro K.H.Borovského,Lessinga,Goetha,Schillera,J.Kollára.

Bajky: PHOEDRUS (fearus) - 1.st.po.Kr.

převzal náměty od Ezopa,byl pesimistický.

ÚPADEK ŘÍMSKÉ ŘÍŠE:

Od 2.st.po.Kr.,panuje duchovní zmatek,prosazují se díla zábavná a naučná.

Zábavnou lit.představovaly romány,psané řecky a latinsky,naučnou encyklopedické práce,starší díla,gramatiky,rétoriky.Nesvědčí o duchovním rozmachu.

Šíří se orientální liter.a náboženství,dokládá to satirický román Proměny neboli Zlatý osel Lucia Apuleina

(Lucija Apuléja),hlavní hrdina se promění v osla a putuje světem.

Z filosofické lit.se udržel stoicisuus,to dokázal svým dílem Antonius Marcus Aurelius,,Hovorech k sobě“.Filozofie pro

něj představovala vnitřní vyrovnanost,smír. Od 3.st.po.Kr.se rozvíjí novoplatonismus, - souhra Platóna,Aristotela a křesťanství.

LITERATURA S ODKAZEM NA ŘÍMSKOU LIT.

DANTE: Božská komedie – Vergilius je průvodce po pekle a očistci

TORQUATO TASSO (torkvato) : Osvobozený Jeruzalém (předloha v Aeneis)

JOHN MILTAU (džon miltn) : Ztracený ráj

HENRYK SIENKIEWICZ (šenkjevič) : - Quo vadis ?

- Nerouova doba