Božena Němcová

V zámku a podzámčí

Božena Němcová přispívala do řady časopisů básněmi, povídkami, cestopisnými črty, pohádkami a hádankami. Lidová vyprávění Němcovou inspirovala k sedmi svazkům Národních báchorek a pověstí a deseti svazkům Slovenských pohádek a pověstí, které jsou vesměs působivou beletrizací pohádkových námětů. Božena Němcová je také autorkou cestopisných a národopisných črtů (Obrázky z okolí Domažlického), realistických povídek z venkovského prostředí (Divá Bára, Pohorská vesnice, Karla,Pan učitel, V Zámku a v podzámčí) a vrcholné románové kronikářské povídkyBabička.

CHARAKTERISTIKA :

Kniha V zámku a podzámčí byla napsána v roce 1856. Jedná se o realistickou povídku, ve které je velice dobře vykreslen obraz venkovského života. V této knize se setkáme spíše s popisným realismem, ale jsou zde i prvky kritiky. Božena Němcová ve své povídce velice dobře vykreslila obraz sociálních rozporů na vesnici a ve městě. Ukazuje zde úsilí chudých o lepší život. Objevuje se zde představa světa harmonického, usmířeného a zbaveného rozporů. Zajímavá je i myšlenka, že svět stojí na chudých a bez nich by nebylo ani bohatých, kteří těží z jejich práce.

DĚJ:

Tato kniha Boženy Němcové se soustřeďuje hlavně na rozdílný život chudiny a panstva v českých zemích. Milostpaní Skočdopolová ze Springfeldu měla hrozně ráda drahé a cenné věci a jejím vzorem byly ty nejbohatší a nejurozenější paničky z celého světa. Chtěla dosáhnout jejich úrovně, a proto ve svém panství začala zvyšovat daně a vykořisťovala prostý lid. Mezitím, co si panstvo na zámku užívalo, ve vesnici umírali lidé hladem a na mor. Psík milostpaní jedl jen to nejvybranější masíčko, zatímco chudé děti poznali jen brambory a vodu ze studánky. Měla také velmi vychytralou komornou Sáru, která ji okrádala a užívala si. Konečně se ukázala spravedlnost a milostpaní zachvátila cholera. Zázrakem se z ní ale vyléčila a jako by se tak vyléčila i ze všech špatností. Byl z ní úplně jiný nový člověk. Už zbytečně neutrácela, přestala zvyšovat daně a své podlé poddané (včetně Sáry) vyhnala. Začala dělat dobré skutky. Založila pro chudé školy, nemocnice a snažila se zlepšit jejich životní úroveň. Závěr děje je opravdu takto idilický. Bohatí cítí s chudými a snaží se jim pomáhat. Takto si Božena Němcová představovala nápravu ve společnosti.

POSTAVY:

Postavy hlavní: paní Kateřina Skočdopolová ze Springfeldu, mamsel Sára, Klára
Postavy vedlejší: Vojtěch, rodina Sýkorových, doktor, pan Skočdopole ze Springfeldu, ...
Prostředí: zámek manželů Skočdopolových a podzámčí

Kateřina Skočdopolová

Ukrývá se v ní citlivá a hodná žena . Moc snadno si ale navykla na přepych a musí mít vše jako hraběnka a další lidé z první vrstvy. Stala se z ní ješitná žena. Na konci povídky se ale napraví.
mamsel Sára

Pracuje jako komorná u paní Skočdopolové. Jde jí jenom o svůj prospěch a paní moc dobrého nepřeje. Chtěla by ovládat celý zámek, který patří její paní. Spřádá intriky s lokajem jednoho barona. Její paní to ale prohlédne a mamsel Sáře vypoví službu.
Klára

Pracuje společně se Sárou u paní Skočdopolové. Je u ní jako panská a Sára ji nemá ráda. Klára je mnohem hezčí než Sára. Klára má matku

a ta pracuje na zámku jako klíčnice. Klára je také dobrosrdečná a zamiluje se do písaře Kaliny.

JAZYK A STYL:

Základním stavebním kamenech povídky je kontrast. Nejpatrnější jsou rozdíly mezi zámkem a podzámčím. Dále je zde popsán rozdíl mezi bezstarostným životem v přepychu a hladem, chudobou a zápasem s cholerou. Je zde kontrast mezi osudy psa Joliho, který má každý den vybrané lahůdky, a malého Josífka, který zemřel hladem. Výrazný rozdíl je i mezi zlou Sárou a klíčnicí Klárkou, která je velice obětavá a každý den se dělí o své jídlo s Vojtěchem. Na závěr knihy ale Němcová poněkud opustila předešlé realistické pojetí. Vše totiž dopadlo velice, a až nerealisticky, dobře. Stejně jako u jiných jejích knih a povídek se v závěru objevuje romantická idealizace vztahů

mezi lidmi. Němcová si tak opět vysnila svůj idealizovaný svět, ve kterém vše dopadlo dobře a který ji přinášel útěchu v jejím jinak neveselém životě.

Psáno starší češtinou, psáno jako povídka, vydavatel přeložil některé výrazy do naší spisovné češtiny

ÚRYVEK:

"Ono se žádnému umříti nechce, ani chudému, neřku-li bohatému; ale smrti neuteče, ani ji křížem neodžehná, ani neodmodlí, Pán Bůh-li na něho vzpomene. Pročpak nám tedy nepomohou, když se o nás bojí!" řekla stará.
"I což myslíte, že štěká pes pro ves, i ne - to pro sebe. Mají strach o svou kůži. K čemu by nám ale pomáhali, dokud ještě hladem nemřeme, potom bude dost času," prohodila zase ta uštěpačná.
"No vidíme," začala zase stará, "loňského roku, jak se ta kometa ukazovala, povídali lidé, že to neznamená nic dobrého. Tu to máme. Ženy zlaté, čím dál tím hůř; Pán Bůh nás chraň a neopouštěj."

POZNÁMKA:

Kniha nebyla vydána za života Boženy Němcové. Téma není závažné.
Konflikty, které v průběhu děje vzniknou, jsou zdárně vyřešeny. Velmi se mi líbil konec povídky, kdy se paní Skočdopolová vyléčila a rozhodla se pomáhat chudým a přestat mrhat penězi nadarmo. Poučila se a nebyla už ješitná.