AUGUST STRINDBERG
August Strindberg (22.01.1849 – 14.05.1912)
švédský prozaik a dramatik
autor plný filosofických a uměleckých rozporů, bořil modly, ale nestavěl nové ideály
odmítavý postoj k ženám: „ žena zabíjí v mužovi všechno dobré a způsobuje jeho mravní
úpadek“- viz drama Otec, komedie Kamarádi, 2 díly povídek Sňatky (Manželství) se staly uměleckou polemikou s Ibsenovou Norou
v historických dramatech ukazuje typy idealistů, kteří si kladli vysoké cíle, ale ztroskotali ( Magister Olaf, Spolkové tajemství)
autobiografické romány: Červený pokoj (mladý idealista zklamán společností = autor), Syn služky (neradostné dětství)
POSTAVY:
Hlavní hrdina je autorův dvojník, kterému Strindberg propůjčil své druhé křestní jméno – Jan. Jan se narodil jako syn kupcův a služčin. Otec byl původem i povahou aristokrat a matka demokratka. Celá rodina čítala devět členů - otec, matka a sedm dětí, všichni společně žili ve třech pokojích i se dvěma služkami. Děti se otce bály a matku milovaly, přestože na ně tatínkovi žalovala.
V sedmi letech začal Jan chodit do školy sv. Kláry. Měl na ni špatné vzpomínky, neboť děti tam často bili rákoskou. Rodina se přestěhovala na statek Kristineberg a Jan začal chodit do Jakubské školy, kde se setkal s nižší třídou. Jeho spolužáci byli mnohdy chudší než on, ale Jan se zde cítil lépe než v Klárské škole, kam chodily děti z aristokratických rodin. Později přešel na gymnazijní oddělení, kde byl nejmladší. Jan byl velmi inteligentní, ale trpěl afasií, nevůlí hovořit, a kvůli tomu začal propadat z latiny, a tak ho otec přeložil na soukromé gymnázium, kde byly metody rozumnější.
JAZYK A STYL:
Kniha je rozdělena do tří dílů. Kniha má otevřený konec, neboť na něj navazuje ještě díl čtvrtý, který datuje Janův život až do roku 1878. Nakladatel se ho ale rozhodl nevydávat s tím, že "v něm jde víc o kritiku a polemiku než o vlastní zábavný a výpravný záměr" a že by ještě více prohloubil rozruch kolem autorova jména na veřejnosti. Strindberg psaní autobiografického románu přerušil, vydal čtvrtý díl až roku 1909 s četnými úpravami.
Děj kolísá mezi autobiografií a románem a je spíše stručný. V knize je rozebírána tehdejší politická a společenská situace ve Švédsku. Hovoří se zde o revolucionářích a myslitelích. Je tu určitá provázanost s dějinami. O Janově životě se tu píše velmi podrobně a je tu rozebíráno i jeho vlastní myšlení. Často se tu píše o jeho pocitech z knih, které přečetl. Jan knihy doslova analyzuje (jsou to knihy od těchto spisovatelů: Byron, Dante, Shakespeare, Schiller a dalších).
Jan je tak trochu nevyrovnaná osoba s různými vrtochy a sklonem k sebetyranii. K tomu, aby se k něčemu odhodlal, často potřeboval postrčit od nějaké další osoby, protože byl velmi nerozhodný.
Asi nejvíce ho vystihuje věta , která v knize zazněla:
"Náboženství ho zkazilo, protože ho vychovalo pro nebe místo pro tuto zemi, rodina ho zkazila, protože ho vychovávala pro rodinu a nikoli pro společnost, a zásluhou školy vyrostl pro univerzitu místo pro život."
