Jdi na obsah Jdi na menu
 


JACK KEROUAC

JACK KEROUAC (1922 - 1969)

NA CESTĚ (1957)

 

HISTORICKÝ KONTEXT:

            2. svět. Válka byla největším ozbrojeným konfliktem v lidských dějinách. Zúčastnilo se jí 61 států a bojovalo v ní přes 100 miliónů vojáků. Postihla civilní obyvatelstvo, trpící v zázemí bojů i v koncentračních táborech. Ovlivnila světové dějiny a politiku – do popředí se dostaly dvě supervelmoci – Spojené státy americké a Sovětský svaz. SSSR posílil svůj vliv ve střední a jihovýchodní Evropě, USA získaly dominantní postavení ve světové ekonomice, odstoupily od světového izolacismu a přistoupily k aktivní globální a velmocenské politice. V řadě neevropských zemí došlo k silnému národně osvobozeneckému boji, který vedl k rychlému rozpadu koloniální soustavy.

            Státy střední a jihovýchodní Evr. většinou na konci války osvobodila Rudá armáda. V těchto zemích začal Sovětský svaz postupně upevňovat svůj vliv, v letech 1946 – 1948 zde vznikly tzv. lidově demokratické režimy. Ve snaze oslabit sovětský vliv vyhlásily USA tzv. Marshallův plán hospodářské pomocievropským zemím. Jeho odmítnutí některými zeměmi dovršilo rozdělení Evropy tzv. na Východ a Západ; začala studená válka doprovázená zbrojením a vznikem vojenských bloků. Období studené války se protáhlo až do počátku 90. let, kdy padly komunistické režimy ve střední a jihovýchodní Evropě a rozpadl se Sovětský svaz. V uplynulém půlstoletí došlo k nebývalému rozvoji vědy a techniky, kosmonautiky i jaderné fyziky. Poslední desetiletí posílilo evropské integrační procesy. Tendence k propojování a postupnému vytváření jednotného světa – tzv. globalizace – jsou urychlovány rozvojem moderních informačních technologií (tento vývoj však s sebou přináší takové problémy, jako jsou národní a rasové spory, mezinárodní terorismus, ekologická zátěž apod.).

 

            Přední prozaik beatnické generace. Kromě proslulého románu NA CESTĚ napsal např. prózy PODZEMNÍCI (1953), DHARMOVÍ TULÁCI (1958), ANDĚLÉ PUSTINY (1951 - 1961), a sbírky básní SAN FRANCISCO BLUES (1954) či ROZPRÁŠENÉ BÁSNĚ (vyšlo posmrtně, 1971).

CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA

            Román je v jistém smyslu programovým literárním dílem beatnické generace. Keroac v něm vytvořil ideál svobodného, volného života a koncipoval jej jako poctu svým přátelům umělcům i jako svérázný cestopis USA, hold jejich přírodním krásám a pestrosti.

POSTAVY

            Vypravěčem je spisovatel Sal Paradiso, který zprostředkovává společné zážitky se svým přítelem Deanem Moriartym a dalšími přáteli beatniky. Dean je pro něj vzorem člověka svobodomyslného, radostného, se smyslem pro dobrodružství a romantiku, ochotného nadchnout se pro jakýkoliv bláznivý nápad. V řadě postav knihy můžeme rozeznat inspiraci skutečnými osobami z Kerouacova okolí - Sal Paradiso je stylizací samotného autora, předlohou pro postavu Moriartyho je Kerouacův přítel a bohém Neal Cassady. V románu se objevuje také postava nazvaná Starouš Bull Lee, inspirovaná Williamem Burroughsem, či Carlo Marx, ve kterém Kerouac zachytil některé rysy osobnosti Allena Gisberga (Na cestě je tak mimo jiné tzv. klíčovým románem).

DĚJ A KOMPOZICE

            Vypravěč Sal bydlí v New Yorku u své tety. Seznámí se s Deanem Moartym z Denveru změní celý jeho život; spolu (nebo každý sám) se vrhají do víru cestování po Spojených státech - stopem či ve vypůjčených autech jezdí z jednoho konce země na druhý, seznamují se s novými lidmim prožívají milostné vztahy a zběsilé večírky s alkoholem a drogami, občas někde pracují, aby si vydělali peníze na další cestu. Próza není vybudovaná na propracované zápletce, ale spíš na volném sledu jednotlivých scén, dialogů, úvah a epizod (literární badatelé poukazují na možnou inspiraci Caterburskými povídkami Geoffrey Chaucera), jehož cílem je evokovat atmosféru volnosti a nezávaznosti způsobu života obou hrdinů. Text je rozdělen do pěti částí, z nichž každá popisuje jiný časový úsek během několika let od prvního po poslední Sala s Deanem (v závěru se Sal ožení se svou přítelkyní Inez a chce se usadit v New Yorku).

JAZYK A STYL

            Kniha je napsána jako jednotlivý proud vyprávění, jako (slovy Kerouacovými) ,,spontánní próza", literární experiment, naspaný v podstatě j jednom zátahu. Rytmem své věci se Karouac snaží evokovat pocit analogický poslechu jazzové hudby, která pro beatiky znamenala jeden ze způsobů vyjádřejí jejich životního pocitu a ideálů. Autor přirom čerpá ze všech jazyka - od knižního  jazyka bible a klasické literatury až po městskou mluvu, dialekt a slang

OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA

            Formální spontánnost románu je opět inspirována Nealem Cassadym, resp. jeho slavným čtyřicetistránovým dopisem Joan Andersenové, které byl napsán jako jediná nepřerušoovaná věta, Pod vlivem tohoto textu Kerouac přepracoval své zápisky z cest - slepil několik archů v dlouhou roli, již natočil do psacího stroje, a na tento svitek napsal během tří týdnů v podstatě definitivní verzi románu. Psal jej bez interpunkce a bez jakýkoli zpětných úprav (údajně přepsal jen poslední metr rukopisu, protože mu jej rozžvýkal pes) - v této podobě však text nenašel nakladatele, a tak byl Kerouac nakonec nucen do textu doplnit alespoň interpunkci.

VLIV DÍLA

            Kerouacův román představuje jedno z nejlvinějších a nejcotovanějších děl poválečné americké prózy. Stal se nejen ,,biblí" beatiků, ale významně působil i na generaci 60. let hippies (Ken Kesey), ovlivnil i texty rockové a folkové hudby (Bob Dylan, Tom Waits) a jeho obliba trvá dodnes. V naší literatuře se tímto románem inspiroval např. prozaik Zdeněk Zapletal.

 

 

ÚRYVEK

            ,,A tak když v Americe zapadá slucne a já sedím na starém rozpadlém říčním molu a dívám se na dlouhý dlouhatý pruh oblohy nad New Jersey a cítím tu syrovou drsnou zemi, co se v neuvěřitelné nesmírné mase valí až k západnímu pobřeží, a celou tu uhánějí cestu a lidi, co sní o její velikosti, a v Iowě, však vím, už děti jistě pláčou v zemích, kde nechávají děti plakat a dnes večer vyjdou hvězdy a cožpak nevíš, že bůh je Medvídek Pú? Večernice už jistě zapadá a rozlévá svou diamantovou zář po prérii jen chvilku předtím, než se snese naprostá noc, co požehná zemi, ztemní řeky, přikryje vrcholky, zavine poslední pobřeží a nikdo nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí, myslím na Deana Moartyho, myslím dokonce na starého Deana Moartyho, na tátu, kterého jsme nikdy nenašly, myslím na Deana Moartiho."

 

Poznámka:

                Tak jako řada ostatních beatniků i Kerouac se zajímal o budhismus a východní filosofii. Tento zájem ovlivnil nejen román Na cestě, ale celé jeho dílo.

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář